Bruslařská expedice na Flaemingu

Čtyři dny volna vybízely k tomu, abychom vyjeli prozkoumat všemi chválený, námi však stále neobjevený, bruslařský ráj v německém Flämingu. V počtu 10 dospěláků a jedno bambino jsme obsadili ve středu večer překvapivě prázdnou kempařskou loučku v kempu v Oehně.  Vzhledem k počasovým (nečasovým) prognózám se zdál být čtvrtek ideálním dnem k tomu, abychom začali pěkně zostra a nabrusili, co se dá, kdyby náhodou pak už nemělo být počasí k bruslení vhodné. Tudíž jsme statečně vyjeli na výlet o délce 75km! A počasí nám přálo. Sem tam oslizlá jinak hlaďoučká stezka, takže jsme působili jako výprava Jedličkova ústavu, ale jinak paráda. Brusle jely, ani jsme nevěděli jak. Posledních asi 15km nám hrozil blížící se černý mrak deštěm, takže jsme chtě nechtě museli opustit místní hospůdku s živými pány prozpěvujícími německou předělávku odrhovačky Singijoujoujupí a vyrazili jsme svižně ku kempu, což nás ke konci poněkud odrovnalo, ale hrdinně jsme dohekali až ke stanům, kde jsme počítali své „šrámy“. Někdo zčernalé nehty, někdo sedřená kolečka až na plast, někdo počet modřin a odřenin na zadku.

Páteční ráno, kdy lilo a lilo, nám dalo jasně najevo, že bruslení se konat nebude.  Nabalili jsme tedy na sebe, co jsme měli, protože příjemné teploty se změnily v nepříjemné, a odebrali jsme se do místní stodoly, kde mají domácí pro hosty pingpongový stůl, dva stolní fotbálky, šlapací autíčka. A tam jsme zůstali až do večera, kdy nám pan domácí zapálil oheň a my jako správní bezďáci u něj nahřívali naše omrzlá těla. Absence sportovního bruslařského výkonu byla nahrazena ztuhlostí zad a namožením zápěstních svalů od nekonečných soubojů ve fotbálku. Pepa Ď zase během odpoledne najezdil zajisté úctyhodné kilometry na šlapacím autíčku. A nesmín ani opomenout počin technického konsilia, kterým se podařilo přidělat kolečka s velkou dírou na brusle vyžadující kolečka s dírou malou! (potřebujete-li někdo odbornější popis, já vám ho nedám :) )

V sobotu vyrazila naše skupina v počtu 16 osob a Adámka na další 73km etapu. Kdo byl moudrý a nechtěl se zničit, odpojil se a jel jen 50km okruh, my ostatní vyrazili nahánět kilometry o trochu dál. Z tohoto dne máme poznatek, že ne každý zkopec se dá jet bez námahy. Po neustálém stoupání do kopce konečně přišlo klesání, nicméně nikomu nám to z kopce nejelo ani náhodou. Ani cyklistům, takže záhada!!

V neděli se počasí taky zrovna nevycajchnovalo, foukalo a zima byla taková, že být doma, tak se od televize a gauče ani nehnu, ale my jsme se přeci jen hecli a vyjeli opět bruslit. 43km bylo tak akorát. Jen Viktor z vyjížďky moc neměl, neb mu hned na začátku jeho sedřená kolečka  dala jasně najevo, že ony už nikam nepojedou a guma, která do té doby ještě trochu na kolečkách držela, se rozpadla tak, že se Viktorovi(y) brusle zasekly. Zdali spadl, nebo pak musel brusle sundat a dojít po ponožkách do kempu zpátky, jsme se zapomněli zeptat! :)