Za slunce východem na Sněžku
Pátek večer 19:00 a něco, Špindlerův Mlýn
Parkujeme auto u Zavoralů u Hromovky a vesele vyrážíme ve složení Tom, Terka, Pája, Páji mamka Olina a Pájin kamarád Libor skrz Špindl vzhůru ke Kozím hřbetům. Než doturistíme k prudší pasáži, kde se žlutá sejde s červenou, slunce zapadá, Špindl se rozsvěcí a my stále hůř a hůř vidíme. U rozcestníku na vršku Kozích hřbetů už je tma jak v pytli a zima už docela pořádná. Konečně polevíme a vytahujeme čelovky. Před námi v dáli blikají světla z Luční a na Sněžce snad svítí halogen. Udiveně na tu zářící špičku hledíme.
Luční má otevřeno do 10ti večer, takže zvesela zaplujeme asi na hodinku dovnitř na pívo, Kofolu, čajík a obří rohlíky. Tady nás dobíhá Zálik, který přišustil Dlouhým dolem. Sněžka pořád svítí jak divá, ale jinak je tma jak v ranci a miliony hvězdiček na nebi nad námi (měsíc očividně chybí). Řetězová cesta na vrchol je zavřená a visí tam nápis UWAGA. Moc se tomu nebráníme a stoupáme po silnici vzhůru. Trochu jsme se v důsledku všemožných zkazek, jak je na vrcholu většinou i v noci frmol, báli, že budeme bojovat o trochu místa pro karimatku, ale nikde ani noha, takže paráda. Jako nocležiště volíme „úpatí“ Polské boudy, kde moc nefouká. Zavoralovic holky vytahují macaté expediční spacáky, Zálik ve svém zimním spacáku remcá, že je mu vedro. Tom si vyrazil bez karimatky a já, když se mu začnu posmívat, zjišťuju, že jsem svoji alumatku někde musela vytratit, takže jsem v tu ránu taky looser odsouzený k umrznutí. Naštěstí má Libor karimatky dvě a galantně mi jednu zapůjčí. Zavrtáváme se do spacošů a někteří usínáme. Někteří se celou noc klepou zimou… :)
V 5 ráno nás z mrákot budí davy, které se hlučně táhnou nahoru. Ani ne během půl hodiny se počet lidí na vrcholu Sněžky zmnoží téměř 11ti násobně. Napočítali jsme asi 70 obdivovatelů východu slunce. My jsme si přesunuli karimamky asi o 6 metrů podél boudy, abychom na to svítání a východ sluníčka viděli trochu lépe, ale nemuseli přitom opustit spacoš. Před náma vytahuje diváctvo šáňa, vína, sklenice na víno, my z batohů taháme snídani - buchty, chleba s rybičkama, bagetky, Libor vaří kafíčko.
O půl 7 lup lup, vykulila se červená koule a bylo po všem. Všichni odešli a my si ještě krapet schrupli. Se slunečními paprsky už bylo i nočním zmrzlinám tepleji!
Asi po 8mé ranní vyrážíme ze Sněžky dolů. Polští opraváři už pilně pracují na zušlechtění řetězové stezky k vrcholu a vrtulník, co asistuje u stavby lanovky, taky zuřivě vrčí za kopcem. Až ke Slunečním kamenům nepotkáváme krom pána se slipama na hlavě ani nohu. Pak už nenastane chvíle, kdy by proti nám nikdo nešel. Autobusy na Špindlerovku vo
zí stovky dychtivých tůristů. Od Špindlerovky se spouštíme k Bílému Labi a po asfaltu až do Špindlu se zcela zničíme.
Kdo s námi, nebyl, o moc přišel! :) Ale pokud počas nečas dovolí, Sněžku pokoříme ještě v říjnu v normálním návštěvním termínu, tak se na to nachystejte a s pravidelnou expedicí počítejte!!
